Boring shit as always.

25. dubna 2012 v 19:13 | KayaSc. |  Moje kecy

Jako hrát na rozbité piáno.
Hraje, ale ne tak jak by mělo.


Celkem rutina.
Nic zvláštního se neděje.
V pátek - asi - půjdu ven s tim z minulého týdne. + ještě pár lidí.
V pátek mi chce kamarádka znovu barvit hlavu, když jí to minule nevyšlo.
Whatever.
V sobotu odjede mamička pryč! - asi nejlepší zpráva.

Do tý doby nic .
Jen tak nějak, jsem. Překonávám minutu po minutě.
like as always.

S M. ze třídy po sobě tak max. koukáme, někdy prohodíme pár "vtipnejch řečiček".

Jídlo tak nějak průměr.
Cvičím snad už každej den. Min. obden.

Člověk by řekl, že se mám vcelku fajn. Že se neděje nic špatnýho.
ale přesto se cítím, tak ... !
Nějak nijak.
Duchem jinde, však fyzicky připoutaná k tomuhle světu.
Myšlenky na odstřižení toho pouta,
a u nich to zůstane.
Čas utíká tak rychle, /za 2 měsíce konec školy?!/ a zároveň se tak vleče.
Ubíhá kolem, ani si nevšimnem.
Až zestárnu, řeknu si "a to bylo všechno? vždyť jsem nic neudělala".
Vždyť jsem jen byla. Jen jedna šmouha z miliardy jiných. Jedna,
zbytečná šmouha, stejná jako jiné.
Promeškala všechny příležitosti, zalezlá ve své ulitě ničehosti.
Schovaná před "skutečným" světem, devastujíc se zevnitř.
Pozorujíc lidi, kteří dokážou být šťastní z ničeho. Jen z toho, že se narodili.
Autodestrukce?
spuštěna.
few years ago. asi dřív než si to uvědomuju.
jde jen o to, jestli to stihne dřív, než přijde sám "ten" čas.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FatLady FatLady | Web | 25. dubna 2012 v 19:48 | Reagovat

Hey jako Tony se už pěkně vybarvuje, Nechci spoiler, ale vrátí se k němu Michelle nebo ne? To jediný mě nějak teď tak nejvíc zajímá. Jsem už u 6. dílu, jak je na té škole s tou nějakou holkou....

Jinak zase ty deprsivní řeči, Kayo, neser!

2 B. B. | Web | 25. dubna 2012 v 21:45 | Reagovat

Jo, Linkin Park jsou jedni z nejlepších.
Hele jaktože nemáte mikrovlnku? Já myslela, že to je věc kterou maj uplně všichni, stejně jako rychlovarnou konvici.:D
Nevim, třeba se jednou něco stane a já zmizím, z blogovýho světa. Kdyby mi někdo ze známejch přišel na blog, fakt nevim, co bych dělala. Nebo třeba jednou usoudim, že mi bez blogu bude líp.. Ale každopádně, jsi jedna z těch, který nechci jen tak opustit. Kdyžtak bych ti dala vědět.:)
Jillian klidně zkus, ale jestli na tom nejseš výkonostně nějak dobře, zkus 30 day shred. Je to jen půlhodinový, nijak zabijácký, prostě si trochu mákneš, ale je to dělaný tak, abys rozjížděla metabolismus už od 1.minuty. Když jsem to dělala poprvý, každej den, viděla jsem na sobě asi po 20 dnech docela změny, i v tý výkonosti, třeba ve škole na těláku. První dva tři dny mě z toho bolely svaly, třeba lýtka, ale to hlavně proto, že jsem předtím fakt nedělala měsíce nic.

Hele, když se budeme nějakou dobu snažit, přežívat..třeba se to zlepší. Třeba ten celkovej pocit ze živote bude o něco lepší. Třeba najdeme tu chuť být.  

A nebudeme se cítit - nijak.
Jo. Čas ubíhá kolem a mě je to jedno. Sedím na posteli, znuděná sama sebou, nevím co bych ráda, asi nic, a říkám si "to je všechno? tohle je ten zázrak, život?"

3 Effy Effy | Web | 26. dubna 2012 v 20:48 | Reagovat

Wow. Jako bych to četla po sobě, takhle se taky často cítím.. i když teď už né tak často...
Jinak s jídlem, ale hlavně s tím cvičením to je super!!:) to já momentálně nemůžu říct:/

4 S. S. | Web | 27. dubna 2012 v 20:14 | Reagovat

Ahoj Kay..
Promiň, promiňte, omlouvám se všem..
Nezanedbávám jen blog ale celej život tak nějak zanedbávám a je mi bídně a ženu se pomalu ale jistě ke dnu
K úplnýmu dnu
Někam, kam jsem myslela, že se nikdy nedostanu
Tohle, tenhle hnusnej svět, kde všechno není "v pohodě", jako z pohádky, ten se mě přece netýká.. Já jsem ta hodná holka, přece, vždycky jsem byla
A už nejsem
Nejsem nic a není to jen pocit

Rodiče ví

Spolykala jsem antidepresiva a zapila to     asi litrem vína
Bohudík (bohužel) to můj žaludek nesnesl a všechno šlo do hajzlu

Ve slabé chvilce, když na mě mamka řvala , protože se mi zase hrabala ve věcech a zjistila, že ty prášky chybí, jsem jí to prostě vmetla do obličeje..
Jsem neuvěřitelná kráva
Nikdy mi nebylo hůř
V neděli jsem uvažovala, že uteču z domu, nebo se radši nechám zavřít do děcáku nebo léčebny než bejt doma
Doma, kde mě nemaj rádi
Měli rádi tu hodnou, bezstarostnou a fajn holku
Mě je jim jen líto a ikdyž se mi "snaží pomoct" (například tím, že se mi hrabou ve věcech) tak je v tom křeč.
Zdráhaj se uvěřit, že to, co se mi teď děje, že to se fakt děje jejich dceři.

Vlastně se jim nedivím

Já tomu taky nevěřím
Že tohle je můj život
Že se neprobudím, a všechno nebude "fajn"
Že bulimie má fakt psychický následky.. a že to není žádná prdel.. a to v tom jednu "teprve" rok a půl..
Já jsem neignorovala, že nějaký přijdou.
Prostě jsem si myslela, že žádný nebudou.
Vždyť ani neexistuju.

Promiň, že jsem ti spamovala blog.
Číst toto někde, řekla bych si, že to psala nějaká neuvěřitelná kráva, která je tak znuděná a sebelítostivá, že svůj život neumí vzít do svejch rukou.
Problém je, že ta kráva jsem já.

Promiň, promiňte, omlouvám se.

Mám tě ráda Kay, ať se ti daří

5 H. H. | Web | 1. května 2012 v 13:21 | Reagovat

Chápu jak se cítíš, jsem na tom podobně...

6 confused confused | Web | 1. května 2012 v 18:54 | Reagovat

Chybělas mi, Kay... a jak jsem četla článek "po dlouhé době", tak jsi mě na začátku úplně vystihla - chtěla jsem napsat, ale nemohla jsem. Chtěla jsem napsat na blog, tobě, ... nešlo to. Vždyť to sama znáš :)
Chápu, že ti vyhovuje ten, ehm, "nevázající se" kluk :D Je to tak jednodušší, pohodlnější. Ale třeba jednou najdeme opravdovou lásku. Jednou určitě. Ty určitě! Neřekla bych, že jsi zvláštní, spíš výjimečná. :) Bude to stát za to)
"Jako hrát na rozbité piáno.
Hraje, ale ne tak jak by mělo." tos napsala krásně! výstižně. Možná se ti to nezdá, ale svými články a komentáře mě vždycky donutíš přemýšlet, usmívat se, někdy plakat... :) Říkám to pořád, pro mě ses stala důležitou osobou v mém životě. Už bych si ho bez tebe nedokázala představit.
To dobře znám - vlastně je všechno fajn, měla by ses mít dobře, ale něco nám v tom brání. Něco. Nejvíc mě děsí pocit, že žiju, ale vlastně nežiju. Že si pár let po mé smrti na mě nikdo nevzpomene. Že budu nikdo. Že jsem nikdo. Občas mě to děsí i ve snech...
Tohle nesmíme dopustit. My budeme někdo. Dokážeme to. Budeme žít :)

Ten obrázek - z filmu "Fight club". Vidělas ho? Jestli ne, doporučuju. Pochytila jsem z něj spoustu myšlenek. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Miluju na něm to, že někdo povrchní to může brát jen jako film o rvaní se... a přitom je ten film o tolika jiných věcech. :)
Měj se krásně, Kay. Myslím na tebe ;*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama