Listopad 2011

Keep eating, right?

30. listopadu 2011 v 22:03 | KayaSc. |  Moje kecy
Omlouvám se, že sem moc nepíšu. Není moc čas. A není síla, odvaha chodit na tyto stránky.
Je to těžký.
Vy všichni hubnete, přijde mi že podvádím.
Fuck*ing hard.
Držím se plánu. Jím, jím dokud ... .
Někdy se na to mám chuť vykašlat. /no a co, tak nebudu mít děti?
Seš blbá.
Nejseš dost stará, dělat takový rozhodnutí.
Ale myslím, že už to nevydržím ..
ani minutu,
ani další sousto!
Je mi ze sebe blbě.
Ale všichni se zdaj fuc*king happy, ohledně toho, že jím.
Je mi ze sebe blbě.

je mi z nich blbě.


Blíží se nám Vánoce.
Období radosti, štěstí, rodinného tepla.
:-!
To je komedie.
tragikomické.
Rodina? Radost?

Je mi ze všeho blbě.


Co dál?

13. listopadu 2011 v 18:13 | KayaSc. |  Moje kecy
Vídeň byla super. Je to krásné staré město. Mnohem čistčí než Praha. Grafitty tam potkáte minimálně.
Srovnávat pražské a vídeňské metro, my přijde až hanba.
Všichni tam chodí pěkně oblíkaní. Až jsem se za sebe styděla (:D), máma mi tam koupila nový kabát.


Bydleli jsme u 2 vídeňáků - Lisbeth a Wolfgang. Byli fakt milý, jenže s mojí úrovní němčiny jsem si s nimi moc nepopovídala. Ale zvou mě, až budu chtít ať tam zas někdy přijedu.
Byl to vlastně pěkný víkend.
Sice jsem tam několikrát rozmrkávala slzy, ale dobrý.
Zase máma.
Šli jsme na společnou večeři, ještě s nějakýma známýma co tam byli.
Dali si biftek dohromady, já si dala lasagne.
Biftek.... :-/ fuj. uprostřed syrový. to fakt nemůžu ani vidět.
Máma mi to tam furt cpala ať si dám ať si dám. Říkám, že nechci.
Pak mi to hodí na talíř, ať to sním.
Asi jsem fakt citlivka, ale na mě to bylo moc.

Alee
jsem ráda, že jsem tam byla. A že tam snad ještě někdy pojedu, ale s kamarádama.

A hubnutí?
Víte, furt mi všichni říkají- jez, jez, jez.
Máma, babička, děda, učitelka na tělák, máma, máma, máma, máma.
Je to šílený.
Tak jim. Nemám takovou sílu, abych jim odporovala.
Nejhorší je, že se pak přežírám.
Typu, že sním celou krabici müsli nebo si dám 3 tm. cz. chleby.
A mamka, pak za mnou přijde, že jsem nic nesnědla.
Ach jo, nevěří mi.
A když jsem se jí ptala, co jí na tom vadí, že jsem zhubla, že je to dobře ne?
A ona jakože jo, ale že bych měla zas přibrat.
?!
Máma taky nějak nepřenesla, že trochu přibrala. Předtím zhubla a teď zas jojo efekt.
A musí mi to furt říkat. Mě, ale i lidem, který neznám ani půl hodiny.
Na tý společný večeři tam prohlašovala, z ničeho nic. Ani jsme se nebavili o ničem takovýho tématu.
"Já jsem 10 kg přibrala a ***** 10kg zhubla. Haha, to je sranda co?"
Všichni jen koukali, a pak se bavili normálně dál.
Asi jí to žere.
Abych jí dokázala, že normálně jim, objednala jsem si pak ještě tiramissu se všema.
Nepochopitelný, neomluvitelný.
Ale i přesto mi máma tvrdí, že nejím.

Jediný, kdo je rád, že jsem zhubla, kdo mi to přeje je brácha.
A já jsem za to strašně ráda.
Ale, furt slyším ze všech stran ať jím.
Takže jím :/
Dám si misku müslli. Dám si druhou, protože všichni řikaj ať jím. A dám si i třetí, protože bych měla.
Blbost.


Musím uznat tedy, že jsem zhubla.
Ale, že stále nejsem spokojená.
A že nejspíš nebudu spokojená, ani když zhubnu víc.
Nevím, co dělat.

Jen vím, že nemůžu jíst tak jak by si přála máma.
Nevím, jestli ji vadí, že jsem teď hubenější než ona a že předtím to bylo naopak, nebo co.
Pak měla nějakou povídavou a říkala mi, že když byla mladší, tak třeba držela hladovky. Že ty první 3 dny měla hlad a bylo to fakt těžký, ale že pak už se cítila fakt dobře, a vlastně se do toho jídla musela nutit.
A já whaaaaaat? Proč mi to řikáš? Mám to jako taky zkusit nebo co? Máš schizofrenii? Jednou mě do jídla nutíš a pak mi řikáš, jak si držela hladovky a jak to po těch 4 dnech byl fajn pocit?!


Erich Maria Remarque - Tři kamarádi

13. listopadu 2011 v 17:15 | KayaSc. |  Fun
Cnost, dobrota, šlechetnost, tyhle vlastnosti si člověk přeje jen u druhých, aby je mohl doběhnout.
Pilíře lidské společnosti jsou lakota, strach a korupce.
Člověk je zlý, avšak miluje dobro - ovšem když je činí ti druzí.

K lásce je třeba určité naivnosti. Važ si jí. Je to boží dar. Když ji člověk ztratí, už ji nikdy nezíská.

Jen závistiví lidé nazývají naivnost hloupostí. Je to nadání. Jen ten, kdo je hloupý, vítězí v životě; ten druhý vidí příliš mnoho překážek a ztratí jistotu dřív, než vůbec začne. V těžkých dobách je naivnost nejdrahocennějším statkem - kouzelným pláštěm, který zakrývá nebezpečenství, do něhož se superchytrý člověk žene jako hypnotizovaný.

Vědění činí člověka svobodným, ale nešťastným.

Vy jste zvláštní lidé, vy mladí, všichni dohromady. Minulost nenávidíte, přítomností opovrhujete a budoucnost je vám lhostejná. Jak tohle může vést k dobrým koncům ?

E.M. Remarque - Tři kamarádi


Mám strach. Co se stane až zmizí celá ta generace, která si prožila všechny ty války. Až zapomenou.
Jak jednoduše zapomenou.

Vím, že kniha j psána z doby po 1. sv. v. , ale řekněte sami, že se něco nevztahuje i na tuto dobu.
Božuhel.

Wiena

3. listopadu 2011 v 22:32 | KayaSc. |  Moje kecy
Zdravím, jedu zítra hned po škole na víkend do Vídně za známýma. (od máminýho přítele :/)
Těšila jsem se, že uvidím něco novýho, ale teď bych radši zůstala zalezlá doma pod peřinou.

Tak si užijte víkend slečny*