unavená sama sebou

9. října 2011 v 19:21 | KayaSc. |  Moje kecy
Nevím kdo jsem. Nevím kdo jsem byla. Nevím čím budu.

Dnes u babi na oběd. Znáte to, co?
Teď mi ještě volala.
"A víš čeho jsem si všimla?, že si zhubla."
"Hm... a co jako?"
"Kalhoty na tobě vůbec nejsou napnutý!"
"hmm... a co jako?"
"Musíme si tě vykrmit, jako to prasátko"
"hmm...."

Měla jsem blbou náladu.
Babi by ze mě měla nejradši prase.
Proč nemůže být ráda, že jsem zhubla.
Furt mi řikala jak jsem hubená, ale když trochu zhubnu, je naštvaná.
Proč mě nikdo nemůže podpořit?
Proč nemůžou být rádi?

Máma přišla s mega nákupem. Taky jde vidět, že se mnou nesouhlasí.
Nikdo se mnou nesouhlasí.
Proto tenhle víkend dopadl tak jak dopadl.
Jedla jsem a jedla.
Je to těžký když furt slyšíte, ale prosimtě, ty si můžeš dát co chceš, vždyť seš hubená.
A jedla si? A jedla si? - mámi oblíbená otázka.
JEDLA, ale nebudu za tebou chodit s každým jídlem co s ním.
Nevěří mi.
Jsem tu tak sama.
Sama už nevím kdo jsem.
Nejsem nikdo. Jen jedna z milionů, jen jedna naštvaná smutná a osamělá.

Měla jsem příležitost si zapálit. Tenhle víkend tolikrát.
Ale neudělala jsem to. Furt mi někdo nabízí. Je to hrozný, řikám si JO JO chci, ale nahlas řeknu že ne.
Naštěstí. Asi.

Píšu kraviny. Ale prostě ten telefonát mě nějak dorazil. Pak ještě máma. Ptá se jeslti jsem jedla.
A já přejezená až až. Výčitky... a no.

The awkward moment when I need a friend, and realize I dont have any


Pohrávala jsem si s myšlenkou, že blog zruším.
Ale nemůžu.
Kvůli vám. S. , faii, Effy a dalším.
Nemůžu, protože vy jediný ste tu se mnou. Motivace, že to nesmím úplně vzdát.
Ale už mě to nějak unavuje. Já se unavuju. Zaobírám se kravinama. Musí vás unavovat to už číst.
Jsem ráda, že bude pondělí, protože aspoň bud zas do 5 ve škole a nebudu mít čas myslet.

Tumblr_li0538qbfm1qb59amo1_500_large

Mám vás ráda.**
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fat Princess Fat Princess | Web | 9. října 2011 v 21:03 | Reagovat

to je hrozný když tě nikdo nedokáže ocenit :( drže se! sme tu s tebou :) hlavně blog neruš..

2 Starbucks Starbucks | Web | 10. října 2011 v 6:03 | Reagovat

Ale jdi ty. Bude lépe. Neboj se. Jsme tu s tebou. Pokud tě téměř nikdo v tvém životě nepodporuje, je to bolestivé, ale jsme tu my. A my tě podporujeme. Prosím, s tou myšlenkou, že zrušíš blog, tak nad tou už nikdy nepřemýšlej, nebo alespon né teď.

3 S. S. | Web | 10. října 2011 v 18:14 | Reagovat

zlato.. chce se mi brečet. a víš proč? protože tě nemůžu nijak podpořit, nemůžu tě ani obejmout, ani si s tebou popovídat ani tě někam vytáhnout, aby jsi na všechno alespoň na chvíli zapomněla. můžu tak leda napsat, ať se netrápíš, že všechno bude v pořádku, že nikdo z nás pořádně neví kdo je, ale že to jednou zjistíme a bla bla, podobný kecy..
je mi smutnu z toho, že nemůžu ani svejma blbejma zkušenostma pomoct, protože vidím, že to kde teďka jsi je na hranici.. na hranici mezi normálním světem, tak jak ho známe nebo jsme znali a PPP. já bych ti tak strašně ráda řekla, že to co děláš je správný a v pohodě, ale od toho tu nejsem.. já tě mám moc ráda a doprdele nechci aby jsi dopadla špatně! zlato, prosím už nehubni. takhle mě kdysi prosila máma.. smála jsem se. teď brečím..
udělala bych cokoli, co by ti mohlo pomoct, ale bohužel nevím jak.
drž se své kamarádky, svejch kamarádů a třeba si i zapal ale nemysli na jídlo a vše kolem něj. vzpomeň si na velikost vesmíru a na to jak jsou naše problémy ve skutečnosti malý a nepodstatný. mně to pomáhá.. možná to pomůže i tobě. jsem tu pro tebe..! ikdyž jsem možná trošku na dně, možná trošku zkažená a možná trošku zmatená, tak bych ti nikdy nenapsala něco co není pravda a něco co bych nemyslela dobře - pro tebe dobře.
Hlavně to prosím neber tak, že stojím proti tobě. Jsem s tebou a právě proto jsem to napsat musela.
Rozhlídni se.. možná to nejsou ostatní, kdo se k tobě otáčí zády, možná se otáčíš ty zády k ostatním.

Víc ze mě nevypadne. Doufám, víš "co tím chtěl básník říci" a že na mě nebudeš naštvaná..

Jinak, to co já jsem za poslední dobu udělala, bylo zoufalý.. chtěla jsem probudit emoce - v sobě a v okolí, chtěla jsem aby se konečně něco stalo, prolomit tu relativní samotu, ikdyž já nejsem sama, mám kámoše, mám Lucku a mám ještě jednu skvělou kamarádku, se kterou se ale míň vídám, protože je na škole daleko a mám Páju.. teda měla jsem, protože po tom mým úletu jsem se neodvážila se s ním sejít, ikdyž se teda snažil. víš, možná to bylo špatný a žít bych takhle rozhodně nechtěla, ale aspoň jsem udělala něco.

Myslím na tebe. A mám tě ráda.

4 Michelle Michelle | Web | 11. října 2011 v 18:09 | Reagovat

to že sis nezapálila je dobře, moc dobře =o) a. babičky už jsou prostě takové... ta moje se do mě dneska snažila nacpat půlku větrníku, i když ví, že už jsem dneska jeden snědla. a jakože jsem neměla, ale prostě nešlo odolat. Ale ten druhý už prostě ne. a taky... "ty možeš, šak si jak prútek, tož to sněz přece." prdlačku.
blog neruš. jsem ráda, že tu je někdo, kdo řeší podobný problém jako já a píše obyčejné věci ze života =o)

5 faii faii | Web | 18. října 2011 v 0:04 | Reagovat

neunavuješ a nikdy unavovat nebudeš.
ale zůstávat kvůli nám nemusíš.
musíš sama dělat to co chceš.
já budu číst cokoli.
třeba jedno slovo.
třeba tisíc.
všechno to o něčem vypovídá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama