Hermann Hess- Stepní vlk

7. srpna 2011 v 23:21 | KayaSc. |  Fun
Tohle je naprosto úžasná/tragická knížka.
Mnoho z toho se vztahuje i na současnou dobu.
A i já se tam taky někde nacházím. Když se nazvu stepním vlkem, budu přehánět. A mnoho lidí, by mě za to mohlo odsoudit. Ale v několika ohledech si tak vážně připadám.
Někdy mi přijde, že mě ten člověk chápe víc, než já sama sebe.
Hodně mi pomohla. Např. v odstavcích o sebevraždě.
Ukazuje jiné pohledy na věc.
Jsem teprve na začátku, ale již teď mě zaujala.
Nemůžu tuto knihu popsat pár slovy. To si jí prostě musíte přečíst sami. Každý ji může pochopit jinak, každý se může najít jinde.
Hermann Hess musel být velice výjimečný člověk, který si žil svůj tragicky osamělý život. Stepní vlk, Harry..

Přepíšu jsem pár věcí, které mne zaujali. A třeba si knihu také vypůjčíte, když vás to zaujme.


,Člověk by měl být hrdý na bolest - každá bolest nám připomíná naši urozenost.' - (z knihy někoho jiného, ale zmiňuje to tu.)

,Většina lidí nechce plavat dřív, dokud to neumí.' Není to vtipné? Samozřejmě že nechtějí plavat! Narodili se přece pro zemi a ne pro vodu. A přirozeně nechtějí myslet, jsou stvořeni přece k tomu, aby žili a ne aby mysleli! Ano a kdo myslí, kdo z přemýšlení dělá to hlavní, ten to s ním může sice přivést daleko, jenomže právě vyměnil zem za vodu a jednou se v ní utrouní."

Všichni lidé mají vrozenou a zcela nutkavou potřebu představovat si své já jako jednotu. Ať se tato bludná myšlenka nahlodává sebečastěji a sebevýznamněji, vždy se zhojena znovu vrací. Soudce, který sedí tváří v tvář vrahovi a hledí mu do očí a na chvíli ho slyší promlouvat svým vlastním (soudcovým) hlasem a shledává všechna jeho hnutí, jeho schopnosti a možnosti i ve svém nitru, je v příštím okamžiku již zase jedno, je soudcem, spěchá do skořápky svého domnělého já, vykoná svou povinnost a odsoudí vraha na smrt.

O sebevrazích, sebevraždě.
Mezi lidmi bez osobnosti, bez silného ražení, bez silného osudu, mezi tuctovými a stádnými lidmi je řada těch, kteří umírají sebevraždou, aniž proto celým svým vyznačením, svým ražením náleží k typu sebevrahů, zatímco naopak mnoho z těch, kteří bytostně k sebevrahům patří, snad převážná většina, nikdy na sebe ve skutečnosti ruku nevztáhne. "Sebevrah"- a Harry jím byl- nemusí nutně žít ve zvlášť silném vztahu ke smrti - to je možné aniž člověk je sebevrahem. Avšak u sebevrahů je zvláštní to, že své já, ať už právěm či neprávem, pociťují jako obzvláště nebezpečný, pochybený a ohrožený zárodek přírody, že si ustavičně připadají mimořádně exponováni a ohroženi, jako by stáli na nejužším hrotu skály, kde malý vnější náraz či nejnepatrnější vnitřní slabost stačí k pádu do prázdna. Čára osudu je u tohoto typu lidí vyznačena tím, že je pro ně sebevražda tou nejpravděpodobnější smrtí, alespoň v jejich představách. Předpokladem tohoto ladění, které je téměř vždy patrní již v raném mládí a které tyto lidi provází po celý život, není snad obzvláště malá životaschopnosti, naopak lze mezi "sebevrahy" najít povahy mimořádně houževnaté, dychtivé a průbojné. Ale tak jako jsou povahy, které mají i při sebemenším onemocnění sklon k horečkámm tak povahy, kterým říkáme "sebevrazi" a jež jsou velmi sentimentální, mají sklon při sebemenším rozrušení intenzivně se oddávat představám o sebevraždě.
Z metafyzického pohledu vypadá věc jinak a mnohem jasněji, neboť z toho úhlu se nám "sebevrazi" jeví jako osoby zachvácené pocitem viny z individuace, jako duše, před nimiž jako životní cíl nestojí vývoj a zdokonalování sama sebe, nýbrž vlastní zánik, zpět k matce, zpět k Bohu, zpět do vesmíru. Velmi mnoho takových povah je naprosto neschopno spáchat kdy skutečnou sebevraždu, neboť dokonce poznaly její hříšnost. Pro nás však přesto sebevrahy zůstávají; vidí totiž vykoupení ve smrti a ne v životě, jsou připraveny samy sebe zavrhnout a obětovat se, uhasnout a znovu se navrátit k počátku.
Jako z každé síly se může stát slabost, tak si typický sebevrah naopak ze své zdánlivé slabosti zhusta může vytvořit sílu a oporu, a činí tak opravdu mimořádně často. K těmto případům patří i Harry stepní vlk. Jako tisíce jemi podobných si z představy, že je mu cesta k smrti kdykoli otevřena, vytvořil nejen zdánlivě melancholickou hru fantazie, nýbrž si z téže myšlenky vybudoval útěk a oporu. Sice v něm jako ve všech lidech jeho typu každé rozrušení, každá bolest, každá zlá životní situace okamžitě probouzela přání se z nich vyvléci smrtí, avšak ponenáhlu si z tohoto sklonu vytvořil filozofii přímo životu prospěšnou. Myšlenka, že onen východ z nouze je neustále otevřen, mu propůjčila sílu, vznítila zvědavost, jako chutnají bolesti a zlá rozpoložení, a když mu někdy bylo opravdu bídně, dostavoval se s krutou radostí a jakousi škodolibostí občas pocit: "To jsem zvědav, kolik toho člověk vydrží! Až to všechnou dostoupí po samu hranici snesitelnosti, stačí přece jen otevřít dveře, a jsem z toho venku." Existuje spousta sebevrahů, kteří z této myšlenky čerpají neobvykle mnoho síly.
Na druhé straně znají všichni sebevrazi důvěrně i boj proti pokušení zabít se. Každý z nich v některém koutku své duše ví, že sebevražda je sice východisko, ale že to je přece jen trochu ošuntělý a nezákonný východ z nouze, že je koneckonců ušlechtilejší a krásnější dát se přemoci a porazit životem samým než vlastní rukou. Toto vědomí toto špatné svědomí, žene většinu "sebevrahů" do neustálého boje s pokušením. I stepní vlk znal dobře tento boj, vystřídal při něm kolikero zbraní. Nakonec, ve věku sedmačtyřiceti let, přišel na šťastný a nikoli naivní nápad, který mu přinášel často potěšení. Stanovil své padesáté narozeniny za den, kdy si dovolí sebevraždu. Toho dne, tak se sám se sebou dohodl, bude mu ponecháno na vůli, zda onoho východu z nouze použije, či ne, podle nálady kterou pocítí. Ať už se mu stane cokoli, ať onemocní, zchudne, ať ho zavalí hořkost a žal - všechno teď mělo lhůtu, všechno mohlo trvat nanejvýš jen těch pár let.

Vždy tu jsou otevřená zadní vrátka.

Ani jsem nečekala, že toho přepíšu tolik, ale najednou jsem psala a psala.
nečekám, že to všichni budete číst celý, ale kdo chce si to přečte. Kdo ne, ne.

A omlouvám se za gramatické chyby, protože tam určitě nějaké budou O;-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B. B. | Web | 13. srpna 2011 v 22:25 | Reagovat

Zní to dost dobře, je to zajímavý téma. Půjčím si to, pokud si na to vzpomenu, až budu v knihovně. Čteš hodně? :)

2 faii faii | Web | 18. srpna 2011 v 0:04 | Reagovat

musím si přečíst.

3 S. S. | Web | 3. září 2011 v 15:23 | Reagovat

vážně už se na tu knížku začínám těšit.. :)
já čtu strašně ráda, je to takovej únik..

4 Emily Emily | Web | 23. srpna 2012 v 2:20 | Reagovat

Jedna z mých nejoblíbenějších knih...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama