Červen 2011

Nějaký kejdy

30. června 2011 v 18:13 | KayaSc. |  Moje kecy
Ležím, stojím, sedím, mlčím.
Vždycky mlčím, i když křičím.
Říkám věci, jiné myslím.
Neslyšeli jste, proto mlčím.

Neposloucháte, když vám chci něco říct.
Něco důležitého.
Není pak jednodušší mlčet o svých problémech?
Nemělo to smysl, říkat, když mě nikdo neslyšel.
Radši si hrát, na někoho jiného.
Klidného.
Vyrovnaného.
Vždy zábavného.
Ale to nejsem já. Jen má část.
A až mě vážně poznáte, odejdete.
Jako předtím.
Když začnu skutečně mluvit, otočíte se ke mně zády.
Proto říkám jen to, co chcete slyšet.
Pobavím vás, utěším vás, vyslechnu vás.
Mně to nevadí. Ráda pomůžu. Proto si vám nestěžuju.
Jen bych chtěla to samí i pro sebe.
Jen na chvilku, jen jednou.
Chamtivá?
Chtěla bych toho moc?
Nashledanou, dobrou noc.

(Věnováno mé třídě, mým spolužákům, které mám přesto všechno opravdu ráda, ..)


Jsem nějaká nemocná, prázdniny začali a já připadám si úplně na nic.
Mohla jsem jít se opít se zbytkem třídy, jenže je mi blbě.
Půjdu jindy, s někym jinym.
Chtěla bych jít s vámi :), škoda, že se známe jen přes net.

Tumblr_lkfdkjudl61qjy9kao1_500_large

Skins

27. června 2011 v 22:23 | KayaSc. |  Fun
Jdu si pustit Skins. Ty jsou tu vždycky, kdy je potřebuju.
Miluju je.


Ale taky vás štve ta 3. generace? 5. série?
Už to není ono.
V žádném případě.
;(

Štve mě

27. června 2011 v 22:09 | KayaSc. |  Moje kecy
Tak nepřežírat se a cvičit se mi vcelku daří.
Teda až na dnešek.
Byli jsme se třídou bruslit, a jeden spolužák vzal sebou celou tašku jídla. Ani nechtějte vědět co všechno jsem snědla ! :-!
I teď se mi dělá blbě, jenom si na to vzpomenu. Tak jsem si zacvičila o trochu víc, ale byla/jsem moc utahaná, takže žádná sláva.

Víkend byl krásnej! Brácha se taky ukázal, tak jsem konečně pokecala s někym normálním z naší rodiny. Hned mi to zvedlo náladu :).
Jenže víkend skončil, a máma už je zase tady, a podle toho se taky odvíjí má nálada :/
Když už si zas stěžovala, že nic neděláme, že jí nepomáháme, že jsme na nic. Že jedinej kdo je s ní je ten její blbec-přítel. Místo toho abych jí do obličeje vmetla všechny moje argumenty, tak jsem držela pusu. Šla do koupelny, myla jsem si vlasy a brečela.
Nevadí, že jsem po NÍ uklízela, když tu slavila s jejíma kamarádama. Nevadí, že v podstatě udělám co mi řekne.
Není to dost. Nevim co chce.
Nejhorší je, že přes prázdniny nepracuje, takže bude doma furt.
Shánim brigádu kde se dá, ale nikde nic.
Už mě to nebaví se s ní denodenně hádat. Ikdyž dneska sme se vlastně nehádali.Jen ona křičela.

Na co se teda teď asi hlavně budu soustředit bude, working on my fitness.
Když jsem prošla tescem, a nekoupila si nic sladkýho ani tučnýho, udělala jsem sama na sebe dojem. (;D) Koupila jsem si akorát krásný 3/4 kalhoty, .. škoda že v tak velký velikosti.
Jinak napíšu jsem aktuální váhu, ať vim na čem jsem začala. Před 2, 3 dny váha: 65kg. Zvážim se nejdřív až tak za tejden, ať nejsem zklamaná moc brzo.


jsem Slabá

24. června 2011 v 21:03 | KayaSc. |  Moje kecy
Táák, jak jsem na tom?
Je to fakt těžký, lidi. :/
Dneska jsem se nechutně přejedla :! . Nevim co mě to popadlo.
Tak jsem si aspoň dala pořádně do těla. A cvičila jsem tak přes 2 hodiny, a jsem mrtvá.

Ale včera a předevčírem, se mi to celkem vedlo. Ani jsem nejedla moc.
Tak mě štve jak jsem to dneska zkazila :/

No cvičím hodně, nevim jestli dost. Ale když jsem šla do školy, tak se mi podlamovali i trochu nohy.

A nálada? Hádka s mámou, žádná novinka.
Jak jsem byla rozrušená, tak jsem se skoro rozbrečela i nad tim, když se mi sekl počítač.
Ale zítra ráno matička odjíždí s tím jejím někam na víkend.
Takže vlastně velká spokojenost.

A děkuji všem, co věří, že to zvládnu.
Pomáhá mi to. Ale znám, se, se svou vůlí. No uvidíme.


Silná vůle?

22. června 2011 v 21:49 | KayaSc. |  Moje kecy
Začala jsem dělat něco pro sebe, a jen pro sebe.
Už jsem se na sebe nemohla/nemůžu dál dívat v zrcadle.
Konec s tím.


Dneska, až na bolest hlavy a trochu roztržitost se mám vcelku dobře. Máma neni celej den doma, tak to k tomu nejspíš přispělo.
Začala jsem cvičit. Přestanu se přežírat!.
Mám teď hafo času, když už nic neni do školy.
Mám z toho dobrý pocit.
Uvidíme.
Mám slabou vůli. Vím. Snad to konečně dotáhnu do konce.
Doufám. Budu hledat inspiraci a sílu u vás, ostatních.

Jdu si dát skleničku, máma zachvíli má přijít. Dávka hádek dneska nebyla vyčerpaná, tak se těším.
Jen doufám, že on nepřijde. Její přítel.
Nejspíš zbytečná naděje.
Dám si svě skleničky.



Vystihující.

20. června 2011 v 18:52 | KayaSc. |  Moje kecy
Velice mě dneska zaujala tato převrácenina citátu.

"Víme, kým můžeme být, ale nevíme, kým jsme."

Děkuju slečně Dreamy


Hunger games

19. června 2011 v 21:17 | KayaSc. |  Fun
Miluju.

Hunger Games - Aréna smrti


hunger games_arena smrti_20V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji.
Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život.
Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně.
Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska…

Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit?

Hunger Games - Vražedná pomsta


hunger games_vrazedna 150
Katniss dosáhla vítězství v Hladových hrách aktem vzdoru proti všemocnému Kapitolu a jeho krutým pravidlům. Katniss s Peetou očekávají pomstu mocných. Překvapivé výsledky zápasu v drsné reality show však povzbudily obyvatele země Panem, aby se postavili k odporu, a v krajích se formuje odboj. Podaří se zabránit krvavému střetnutí, jehož důsledky by byly víc než hrozivé?








Hunger Games - Síla vzdoru


hunger games_sila vzdoru_s150Jmenuji se Katniss Everdeenová. Proč nejsem mrtvá? Měla bych být.
Proti všem očekáváním přežila Katniss hladové hry dvakrát, ale ani poté nemá klid. V zemi Panem vypuklo postání. Kapitol je naštvaný a chce pomstu. Kdo by měl za nepokoje zaplatit? Katniss. A co je nejhorší? Prezident Snow dal jasně najevo, že v bezpečí není vůbec nikdo…
Bude připravovaná revoluce v čele s Katniss úspěšná? Cena může být hodně vysoká…








Těší mě, že to bude zfilmováno. Ale bojím se jak se toho ujmou. Naštěstí spolupracovali s S. Collins, takže by to nemuselo skončit jako slátanina. Premiéra v USA bude 23.března 2012.

Cítím se.

19. června 2011 v 19:09 | KayaSc. |  Moje kecy
Cítím se hrozně.
Ve škole to úspěšně ignoruju, a chovám se tak, jako jsem se vždy chovala. Mode school - on.
Ale doma je mi blbě. Ze mě, z rodiny, z toho místa kde žiju, z toho co dělám, z toho co nedělám a měla bych.
_____________________________________________________________________

Dneska jsem se probudila s krásnou kocovinou. Jo, včera to jelo. Miluju ten pocit. Mít v hlavě úplně prázdno. Žádný starosti, žádný problémy. Nic.
Jen tak jsem vlála časem. Chtěla bych, aby to nikdy neskončilo.
Jenže skončilo.

Máma se měla vrátit až včera, ale přijeli dřív. Kvůli němu. Nejhorší na tom je, že ona s nim "chodila" ještě když byla vdaná !! Normálně tátu podváděla.
Nikdy jí to neodpustim.
Ona neví, že to vím.
A já bych byla radši, kdybych to nevěděla.
Mám chuť se jít zase opít. Ale zejtra píšem pololetku z matiky. Nesmim zklamat ..koho? .. sebe? mámu? ..

Opilá žena

19. června 2011 v 18:46 | KayaSc. |  Kdo jsem
Kdo jsem? Jsem 17-ti letá holka, která zkouší skrze tento blog vyjádřit to, co nedokáže v reálu.
Chodím na všeobecné gymnázium v Praze, do 2. ročníku. Tohoto rozhodnutí lituju již přibližně 2 roky.
Mám strašího bratra, který je mi z rodiny asi nejblíž. Škoda jen, že poslední dobou, už nechodí ani domu.
Kdo se mu má divit? Rodiče jsou rozvedený, máma tu má nového přítele, který se sem vlastně už asi nastěhoval. Nikdo se nás neptal na názor a šup, bydlím tu s váma. Vážně ho nemusim :!
Můj největší problém je asi se vyjádřit, projevit city. Vše v sobě dusím, vše špatné, a jen si řikám, že jednou exploduju a bude konec.

Někdy už cítím, že je něco vážně špatně v mí hlavě. Hlavně potom co se rodiče rozvedli. Nebrečela, neprotestovala. Nic. A přitom se mi chtělo křičet. Když si vzpomínám na doby kdy byli spolu, taky to nebylo nejlepší. Hádali se, křičeli na sebe vlastně každý den. Když jsem byla menší, brečela jsem. Jenže člověk si zvykne, takže pak stačili sluchátka do uší. A nakonec už jsem je jakoby neslyšela.

No, tak to je pár důvodů proč tu teď jsem a píšu.
Všichni mě brali a berou vždy jako veselou, bezstarostnou holku. Jo, to jsem bývala. Já dokážu vždy vše jen zlehčovat, nikdy nic neberu vážně, když se mě někdo zeptá jeslti jsem v pohodě, řeknu že jo a usměju se. A v tu chvíli je mi jedno, že to není pravda, všechno to na mě zase padne totiž až doma.
Často jsem to byla já, ta vrba u které se každý vyzpovídal. A já? Já nechtěla nikoho obtěžovat mými starostmi. Věděla jsem, že každej má dost svojich, tak proč přidávat. Ale už se vážně bojím, že když všechno co se mi v tý hlavě hromadí, aspoň trochu nevypustim, tak se zbláznim.


Přežít

19. června 2011 v 11:19 | KayaSc. |  Moje kecy
Tak jsem to "neúspěšně" přežila. Hlavně mě bolí, nemůžu se na nic soustředit. Ale nedávám vinu jen alkoholu. Protože tenhle stav mám běžně, jen dneska je to o trochu horší.

Super, zítra pololetka z matiky. A já jsem na ní vážně připravená. Úžasně. :/
Musim to napsat dobře, jinak budu mít 4 z matiky. Mě osobně by to tolik nevadilo, jako mým drahým rodičům.
Ach mí drahý rodičové. Jsou rozvedený, jen tak mimochodem. Tátu už skoro nevídám, a mě antipatie vůči mámě a jejímu novýmu přítelovi stoupají. Nikoho to nezajímá.
Těžko se mi tu s nima koexistuje.
Jediná záchrana je bratr (24). Jenže on, aby se vyhl tomuto, tak je neustále pryč. Už ani někdy doma nespí, a tejden se neukáže.
Závidím mu. Já jsem pod diktaturou.
Jediná útěcha a útěk od toho všeho - alkohol. Vím, že to není nejlepší řešení, ale já zatím lepší nenašla.
Třeba časem se to změní?

Jdu.

18. června 2011 v 19:35 | KayaSc. |  Moje kecy
Jdu pít.
Doufám, že se vrátím.
Ikdyž to vlastně není pravda, nejradši bych se nevrátila.
Nikdy nikam.

Ani sama nevim

18. června 2011 v 19:13 | KayaSc. |  Moje kecy
Ani nevim, co to dělám. Asi zkouším něco nového, jiného.
Ani nevim, jak co udělat na blogu, tak proč ho zakládám?
Asi abych se nezbláznila.
Už nevim jak dál. Je to asi jen pokus, jestli mi to pomůže. Uvidíme ..
Připadám si hrozně v hajzlu. Ani nevím proč.
Nemám to komu říct, kamarádi je jen označení pro skupinu lidí, které vlastně doopravdy nezajímám.
Snad jen zkouším, ... svěřit se. Otevřít svoje oči.
I just hope,... its help.